Egyptský faraon

Při archeologickém výzkumu v Údolí králů učinil archeolog Howard Carter (1874- 1939) ve službách pátého hraběte z Carnarvonu velký objev. 4. listopadu 1922 objevil rameno schodiště vedoucí k zataraseným zapečetěným dveřím, na kterých se nacházela kartuše s Tutanchamonovým jménem. Při vstupu do hrobky 26. listopadu objevil tělo mladého krále a neuvěřitelné množství pohřební výbavy. Skvělé bylo nejen objevení zlatého a doslova dech beroucího pokladu, ale i neobvyklost hrobky, v níž byl majitel pokladu pohřben.S faraonem Tutanchamonem je spojena jedna z nejznámějších kleteb Egypta.

Podle kletby všichni, kteří se účastnili vykopávek v Údolí králů a podíleli se na otevření a znesvěcení hrobu faraona, zemřou.

Carnarvon měl dopravní nehodu, byl nesmírně vyčerpán okolnostmi objevení hrobky. Náhodu se při holení řízl do štípance od moskyta. Rána se mu zanítila, dostal vysokou horečku a jeho celkově oslabený organismus podlehl zápalu plic. Jeho úmrtí nebylo bohužel poslední a proto se legendě o prokletí mladého faraona velice dařilo. Zemřel i plukovník Audrey Herbert , mladší bratr lorda Carnarvona a po něm i zdravotní sestra, která mecenáše ošetřovala. Počet náhlých úmrtí vzrůstal. Špatných znamení přibývalo. Kanárka, jehož si Carter nosil každý den na místo vykopávek, spolkla kobra. Richard Bethell, mladý osobní tajemník Howarda Cartera a jediný syn lorda Westburyho náhle zemřel. Jeho otce postihl stejný osud o tři měsíce později. Zemřel i profesor Lafleur, který zkoumal předměty nalezené ve faraonově hrobce. Pak přišla řada na Arthura Mace, který byl blízkým Carterovým spolupracovníkem při otvírání hrobu. Další vědec pracující v hrobce, doktor Evelyn White, začal pociťovat tíseň. Upadl do hluboké deprese a nakonec se oběsil. Před smrtí se své rodině zmínil o "prokletí". Zemřel i archeolog Douglas Reed , profesor Douglas Derry a manželka lorda Carnarvona. Jak je však možné, že Howard Carter, který nesl největší břemeno odpovědnosti za rušení klidného spánku mladého vládce, zůstal kletby ušetřen?Anglického badatele dle některých zdrojů chránil křehký pískovcový prsten s reliéfem. Objevitele hrobky sice nestihl stejný osud jako jeho spolupracovníky a přátele, ale denně se dotýkal pohádkového dědictví, které mu nikdy nemohlo patřit. Po více než čtyřiceti letech činnosti v Egyptě se Carter vrátil do Londýna jako velice unavený a nemocný člověk. Pouštní klima, náročné a stresující pracovní podmínky způsobily, že navzdory svým osmapadesáti letům měl pohyby strarce.